Příběh jednoho ptačího hnízda

12.05.2016

Po „tiché“ zimě přišlo „hlučné“ jaro. Od svítání do slunce západu zpívají ptáci jeden přes druhého. A do všeho toho švitoření se celý den nezastaví. Nejprve stavěli hnízdo, pak snesli vajíčka, zahřívali je, a jakmile se vyklubala ptáčata, létají ptačí rodiče jak o závod pro potravu. Tu kos, tu sýkora, tam vrabec… Také je tak rádi pozorujete? S naším kladným vztahem k ptákům ale bohužel také roste počet ptáčat přijímaných do záchranných stanic pro zvířata. Ptáčat, která přitom jejich pomoc ani nepotřebovala.

„V poslední době jsme doslova zavaleni případy osiřelých ptačích mláďat. Přestože stále apelujeme na to, aby nám lidé při jakémkoli nálezu divokého zvířete v nouzi nejprve telefonovali, mnozí nálezci nám ptáčata rovnou přináší do stanice. A tak se k nám bohužel dostávají také ptáci, které odchytili zcela zbytečně,“ poznamenává Jaroslava Syslová, vedoucí Záchranné stanice pro živočichy ČSOP Vlašim.
To naštěstí nebyl případ mladých kosů z Bystřice, kterým šlo pomoci na místě bez zbytečného odchytu a převozu. Avšak díky fotodokumentaci si na nich můžeme připomenout pár základních zásad pomoci ptáčatům.
„Když najdete hnízdo s vajíčky, odejděte od něj, abyste neplašili ptačí rodiče a ti mohli vejce zahřívat. Pokud jste v okolí dlouho žádné ptáky neviděli a vajíčka jsou již zastydlá, ani umělá inkubace je už nedokáže zachránit,“ varuje před zbytečným vybíráním rádoby opuštěných ptačích hnízd paní Syslová.
Když jsou v hnízdě již ptáčata, nepotřebují vaši pomoc, nejsou-li v něm uvězněná. Což byl případ kosů na fotografiích. Ale nepředbíhejme fotopříběh. Nejčastěji se snažíme pomoci ptáčatům, která z hnízda vypadla.
„U ptáků neplatí pravidlo nesahat. Když najdete vypadlé holátko, anebo ptáčata hojně porostlá ještě prachovým peřím, lze je v řadě případů vrátit zpět do hnízda. Naši pomoc potřebují pouze mláďata zraněná, podchlazená, například nalez-li jste je na zemi v dešti, anebo když se například nepodařilo dohledat hnízdo,“ pokračuje ochranářka.
A když ptáčatům doroste pořádné peří, prachové jim čouhá už jen sem tam, pak vyskakují z hnízd a učí se létat. To jim samozřejmě nejde hned. Poskakují tak různě po větvích a po zemi. Rodiče si je ale přitom i mimo hnízdo stále hlídají a nosí jim potravu. Takto stará ptáčata lidé zbytečně do stanic nosí nejvíce.
„Ptáčata krátce po opuštění hnízda připomínají vzhledem dospělce, ale přitom neumí ještě létat. Jejich nálezci je tak považují za zraněné a nosí nám je. To je ale špatně. Lépe jim mnohdy pomůžou jen svým odchodem a neplašením ptačích rodičů. Anebo když si zajistí své psy a kočky, aby je neulovili. Když si nejste jistí, zda přeci jen pomoc stanice nepotřebují, prosím zavolejte,“ upozorňuje Jaroslava Syslová.
A jsme zpět u ptáčat na fotografiích. Ta se ve věku vzletnosti nedokázala dostat ven z hnízda. Kupodivu nebyly v hnízdě žádné provázky či igelitové pytlíky, které ptáci občas ke stavbě hnízda používají, a mláďata se do nich pak mohou zamotat. Naše čtyři kosí sourozenci se do sebe vzájemně zaklínili svým peřím. Paní, která je pozorovala a fotografovala, ale neztratila hlavu. Správně svou domněnku nejprve telefonicky konzultovala s pracovníky záchranné stanice. Jeden z ošetřovatelů pak ptáčatům pomohl na místě. Nebylo třeba je nikam převážet a především zbytečným převozem neosiřela.
Není to vždy jednoznačné a snadné poznat, kdy ptáčata potřebují skutečně pomoci. Poněkud jiná situace, než výše zmíněné, je navíc u ptáků nekrmivých. Tedy například u kachen, labutí, hus anebo bažantů a koroptví. Telefon a rada odborníků tedy na prvním místě.

foto: p. Jiráková