Když přijdou o matku, zaskočí kachna domácí

12.09.2014

Adopci dítěte každý zná. Ale víte, že i zvířata jí jsou schopna? V Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim ošetřovatelům v odchovu osiřelých mláďat pomáhají dvě obyčejné domácí kachny.

„Kachny jsme dostali darem od manželů Vondráškových, kteří nám již řadu let pomáhají při naší činnosti. Původně měly dělat společnost třem malým labutím,“ popisuje Stanislav Němec, vedoucí vlašimské záchranné stanice pro zvířata. Přestože se nakonec mláďata podařilo umísit do hnízd labutích párů ve volné přírodě, kachny už ve stanici zůstaly.
„V letošním roce nám pomohly odchovat již deset osiřelých mláďat kachen divokých a nyní vodí čtyři poláky. Ty, jakmile se zlepší počasí, vypustíme také zpět do volné přírody,“ pokračuje Němec.
Zvláště u ptáků se popisuje tzv. imprinting, neboli učení se vtištěním. Mláďata si již krátce po vylíhnutí doslova vtisknou do paměti vzhled své matky a tím také vzhled svého druhu a následně i partnera pro rozmnožování. Pokud ptáče osiří a odchovají ho uměle lidé, pak může nastat problém s jeho vypuštěním.
„Tzv. imprintovaná zvířata zcela ztrácí plachost před člověkem. I po vypuštění vyhledávají jeho přítomnost a dokonce mohou být člověku i velmi nebezpečná. Při vymáhání krmení či obhajování svého teritoria ho můžou napadnout, což známe především u krkavcovitých ptáků. Navíc hrozí těmto jedincům neschopnost najít si vhodného partnera pro rozmnožování. Proto se kontakt se všemi mláďaty, snažíme omezit na minimum,“ popisuje Stanislav Němec.
Ideální by bylo najít každému osiřelému mláděti adoptivní rodiče stejného druhu. Když to není možné, pak lze využít i zvířata jiná. Adopce se tak využívá například u dravců, hrabavých ptáků anebo právě vrubozobích.
„Naše dvě kachny jsou dokonalé matky. Každé káče skvěle přijaly. Všude mláďata doprovází a vychovávají je. Když do voliéry vstupujeme s krmivem, staví se kachny mezi nás a mláďata a snaží se je chránit,“ popisuje Němec.
Základním pravidlem mezidruhové adopce je podkládat mláďata pouze fylogeneticky příbuzným druhům živícím se stejnou potravou a s podobným způsobem odchovu. Pokud byste například ke krahujcovi do hnízda přiložili malého bažatna, zabil by ho. A i kdyby byl zázrakem jeho mateřský pud silnější, pak by jej samozřejmě nebyl schopen nakrmit. Obdobně nemůžete přiložit jestřábovi mládě poštolky. Jestřáb totiž menší dravce může lovit a třebaže by mládě odchoval, po vypuštění by pro ztrátu plachosti před přirozeným predátorem poštolka brzy skončila v jestřábích pařátech.
„Osiřelá mláďata se snažíme odchovávat tak, abychom je mohli opět vypustit. Mazlení a ochočování by zvířatům jen uškodilo,“ dodává Němec s připomínkou krkavce a strak chovaných v expozici vlašimské záchranné stanice. Ty někdo ochočil a když už mu obrazně přerostly přes hlavu, tak je vypustil. Ptáci se však vraceli k lidem. Terorizovali je zobáky a tak museli zpět do klece.
Dvě kachní dámy ve vlašimské záchranné stanici se tak už nemusí bát pekáče. Jsou skvělé chůvy a pomohou jistě ještě mnoha sirotkům při cestě zpět na svobodu.